Mám tu pro Vás první článek v tomto novém roce a.. bla bla bla. Jo, začíná tak spousta článků, které jste četli včera, dneska.. nejspíš je budete číst ještě zítra. Ano, budu asi stejně melancholická. Rok 2014 je nenávratně pryč a je mi to trochu líto, jelikož mě tento rok posunul a to o dost.
Odstěhovala jsem se od mamky, u které jsem tedy v podstatě nebydlela už od svých 16-ti. Ale to, že si od mámy odstěhujete poslední blbůstky, vyklidíte poslední kusy oblečení ze skříně, obejmete ji a stěhovákem odjedete pryč, je takový ten poslední krůček dítěte a první krok dospěláka. S přítelem jsme na bytě potili pot, krev, nervy i peněženky. Pořídili si pejska-zlobiváka, který do teď zkouší naší trpělivost, ale máme ho tak strašně rádi, že pro ty jeho kukadla mu promineme snad cokoliv.
Začátkem června jsem se rozhodla, že se naplno vrátím k mé vášní - focení. To jsem totiž už v roce 2013 trochu odsunula na druhou kolej, kvůli závěrečnému ročníku a přijímačkám na další školu. Když jsem si ale oddechla s přijímacím dopisem v ruce, musela jsem se zase začít učit na závěrečné zkoušky. Pak začal první ročník... prostě furt tu bylo něco, co mi zabíralo čas a nervy a už na focení nezbývaly síly. K focení jsem se ale vrátila během prázdnin 2014 a jsem za to moc ráda. Chvíli tu byla myšlenka, že se vrhnu na komerční tvorbu, ale po pár focení jsem zjistila, že to asi nebude zrovna teď něco pro mne. K tomuto zjištění jsem došla právě díky novému předmětu ve škole - fotografování. Dlouho mi nebyla učitelka sympatická, tím asi nechci zrovna říci, že teď už by byla. Ale z vyprávění o jejím focení mi došlo jedno - proč teď dělat komerci? Proč bych teď měla fotit děti, svatby a holky v tangách za prachy? Když se pokaždé děsím toho, co se zase po****, jaký lidi budu muset skousnout, aby mi v závěru dali tři na černo vydělané stovky. Možná, že se tímhle chci živit a jestli se tím doopravdy jednou budu živit, tak tohle bude pro mne každodenní chleba, a to jen pro to, abych na ten chleba měla. Takže teď si budu fotit co chci a s kým chci, jelikož to mě baví, ale bohužel žádného fotografa to neuživí. Teď se nepotřebuji nervovat s primadónkama, které chtějí úchvatné fotky, ale už si nechtějí sednout na špinavý kámen, lehnout do trávy nebo dokonce dát nohu přes nohu, aby na fotce nevypadaly blbě. Tak proč si tím kazit svůj studentský život. Naše učitelka jednou řekla - "Už mě nebaví pořád fotit malé děti, ale dělat to musím. Svoje nápady, co mám v hlavě, si nafotím... až budu stará a v důchodu." A přesně tohle já nechci někomu říkat.
Ale dost o předešlém roce. Nikdy jsem si nepotrpěla na předsevzetí, jelikož nejsem zrovna člověk, který by u něčeho dlouho vydržel - viz. tento blog :D Ale něco rozplánovaného mám už z právě uplynulého roku. A zase se to týká focení. Jedna vize mi skončila pouze rozpracovaná na papíře a myslím, že tak dlouho i zůstane. Zná to asi každý, nějak jsem se na té myšlence sekla a ani mé osvědčené vysedávání v oné místnosti, kde mne vždy něco napadne, to neposunulo dál. Přišla ale druhé vize, která má taky počátky z loňska (byl to prostě skvělý rok na nápady) a letos to musím dát do pohybu. Zjistila jsem totiž, že mě čeká minimálně 22 focení a mám na to 27 týdnů. No, pro mne celkem masakr. Ale snad to vyjde, doufám v to. Teď sice trochu okolo toho mlžím, ale pro mne to má celkem důvod. Nebojte, brzy se určitě dovíte o co se jedná.. nebo můžete klidně hádat. Jak jsem již zmínila, jedná se o 22 tématických focení, každé pravděpodobně s jinými modely a jinými rekvizitami. A stihnout to musím do léta. Tedy nečekám, že na to někdo přijde, ale třeba mě někdo překvapí (Mami, ty se neozývej! :D )
Čím byl pro Vás rok 2014? A co očekáváte od roku nového? Já doufám, že pro nás všechny to bude minimálně stejně dobrý rok a pro některé třeba i mnohem lepší :)
Vaše M
PS: Přejmenovala jsem blog, tak snad to mých 18 čtenářů moc nezmate.
Žádné komentáře:
Okomentovat